Puzzle z dovolené - Žirovnice

05.07.2020

Městečko s cca 3 tisícovkami obyvatel má obrovské štěstí, že jím protéká stejnojmenná řeka. Pokládám to za štěstí, protože řeka vám rozšíří možnosti. Sportovcům třeba o pádlování, romantikům o šourání bosýma nohama po břehu a dobrodruzi si v ní najdou taky inspiraci.

Žirovnice je městečko hodně doširoka rozkročené a jednotlivé domky vypadají shora jako rozsypané knoflíky, se kterými se nikdo nechtěl sbírat. Atmosféra by se tu dala prodávat jako doplněk stravy, který podporuje klid v duši a dobrou náladu. A do širokých uliček, plných slunce a pohody, byste klidně mohli zasadit některý z románů Oty Pavla, Párala nebo Vančury.

Nad řekou i městem se tyčí hradozámek nebo zámkohrad. Zkrátka hrad, který byl později přestavěný na zámek. A když se místních zeptáte, kudy na hrad, zacuká jim v koutku a zeptají se: Myslíte na zámek, že jo! A vy chvíli přemýšlíte, jestli jste dotyčného naštvali, nebo se jen zuby nehty drží, aby se nezačal smát.

Ticho sem určitě jezdí v neděli odpočívat, nejspíš ví proč. Procházka kolem řeky je báječný relax a myslím, že tu vyhlásili soutěž o nejlepší přestavbu zahradní chatky na rodinný domek. Snad na každé zahrádce vidíte naskladněný stavební materiál. V nedokončených budoucích 3+1 tušíte přílivy pohody - to díky těm nádherným výhledům na řeku. Nikde tu nejsou bazény 5x6 metrů (vždyť mají pod zahradou řeku) a sympatické je i to, že nenarazíte na plot, který by vám bránil pokochat se atmosférou terasovité zahrádky.

V Žirovnici můžete navštívit starý pivovar s muzeem výroby perleťových knoflíků, s expozicí historických šicích strojů a samozřejmě tu najdete i expozici, která vás provede výrobou piva. A v žirovnickém rekonstruovaném špejcharu jsou vystavené historické zemědělské stroje.

Mimochodem, v roce 1941 se tady narodila skvělá herečka Iva Janžurová.

Dovolená na Vysočině uzdravuje duši :-)

Pro 13 osob, 4 pokoje

Pro 6 osob, 3 pokoje

Pro 6 osob, 2 pokoje

Mohlo by vás zajímat...

Cejch na rodičovským svědomí. Kdo může odpřisáhnout, že u prvního dítěte nedělal chyby? Houbeles. Nasekali jsme jich spoustu, abychom u těch dalších už mohli dělat ramena. Byla jsem také první dítě svých rodičů, tak vím své. Vím, jaké břímě nám prvorozeným rodiče do vínku naloží a jak se pod ním často ohýbáme ještě ve stáří.

Všimla jsem si, že frčí selfíčka s domácími mazlíčky. Tak jsme s Hugem taky jedno spáchali. V teplické Zámecké zahradě. Přestože jsem tou dobou měla být někde docela jinde a pracovat.

Často se zamiluju. Tak, z ničeho nic. Nepotřebuju dlouhý kecy ani romantický večeře. K rozpumpování herzny mi stačí málo. Například suchý strom, co trčí proti blankytnému nebi. Těsná ulička, kde chrní historie, neposkvrněná ambiciózním architektem. Stará vrata, do kterých truhlář vepsal báseň o lidském umu. Svítání a stmívání. Chaloupky rozkutálené...

A bez ohledu na to, jaký bude tenhle školní rok, jsme na něho moc pyšní. Svůj první den obstál s chlapským šarmem. Když vešel do třídy, rozhlédl se a okamžitě zamířil do první lavice v prostřední řadě. (Vzpomněla jsem si na sebe, jak jsem se snažila pokaždé tvrdě probojovat co nejdál od tabule. ) Dokonce se předvedl jako džentlmen...

Nic, co plácá křidélky, před ním není v bezpečí. Nic, co se jen trochu pohne, neunikne jeho výpadům. Nic, co jen trochu připomíná žrádlo, nemine jeho papuli.