Puzzle z dovolené - Žirovnice

05.07.2020

Městečko s cca 3 tisícovkami obyvatel má obrovské štěstí, že jím protéká stejnojmenná řeka. Pokládám to za štěstí, protože řeka vám rozšíří možnosti. Sportovcům třeba o pádlování, romantikům o šourání bosýma nohama po břehu a dobrodruzi si v ní najdou taky inspiraci.

Žirovnice je městečko hodně doširoka rozkročené a jednotlivé domky vypadají shora jako rozsypané knoflíky, se kterými se nikdo nechtěl sbírat. Atmosféra by se tu dala prodávat jako doplněk stravy, který podporuje klid v duši a dobrou náladu. A do širokých uliček, plných slunce a pohody, byste klidně mohli zasadit některý z románů Oty Pavla, Párala nebo Vančury.

Nad řekou i městem se tyčí hradozámek nebo zámkohrad. Zkrátka hrad, který byl později přestavěný na zámek. A když se místních zeptáte, kudy na hrad, zacuká jim v koutku a zeptají se: Myslíte na zámek, že jo! A vy chvíli přemýšlíte, jestli jste dotyčného naštvali, nebo se jen zuby nehty drží, aby se nezačal smát.

Ticho sem určitě jezdí v neděli odpočívat, nejspíš ví proč. Procházka kolem řeky je báječný relax a myslím, že tu vyhlásili soutěž o nejlepší přestavbu zahradní chatky na rodinný domek. Snad na každé zahrádce vidíte naskladněný stavební materiál. V nedokončených budoucích 3+1 tušíte přílivy pohody - to díky těm nádherným výhledům na řeku. Nikde tu nejsou bazény 5x6 metrů (vždyť mají pod zahradou řeku) a sympatické je i to, že nenarazíte na plot, který by vám bránil pokochat se atmosférou terasovité zahrádky.

V Žirovnici můžete navštívit starý pivovar s muzeem výroby perleťových knoflíků, s expozicí historických šicích strojů a samozřejmě tu najdete i expozici, která vás provede výrobou piva. A v žirovnickém rekonstruovaném špejcharu jsou vystavené historické zemědělské stroje.

Mimochodem, v roce 1941 se tady narodila skvělá herečka Iva Janžurová.

Dovolená na Vysočině uzdravuje duši :-)

Pro 13 osob, 4 pokoje

Pro 6 osob, 3 pokoje

Pro 6 osob, 2 pokoje

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.