FOTOREPORT: Když Teplice oživují...

20.06.2020

Pracovně jsem se vecpala na reportáž z akce Žít Teplice. Jestli to měl být odebraný vzorek krve, pak se chirurg někde pěkně opil, nebo to neumí. Jinak celkem normální akce, na které se představují, ti co prezentaci už sakra potřebují, možná o fous víc než pověstnou sůl. Pak ti, co se předvádějí, protože se tak už narodili, nebo ti, co mají zrovna volno a neměli v plánu nic lepšího.

 Nic proti ničemu, tak to v tepnách kultury v komercí poďobaném čase chrčí a teče. Já se jen vztekám, protože jsem nenašla nějaký spojovací element, pupeční šňůru, která by trčela Teplicím z břicha a všichni na ní byli docela normálka napojený a vnímali by to tak i návštěvníci.

Strávila jsem tam zhruba hodinu. Pak už toho můj doprovod měl plný zuby. Obešli jsme prodejce polštářků, zmrzlin, piva, flákot masa, ale i zeleninových závitků, šperků, nebo hraček. Potkala jsem komedianty, skauty, jogínky, tanečnice, muzikanty a každý si jel to svoje. Jakoby k sobě ani nepatřili. Pupeční šňůra sem, pupeční šňůra tam...

Tak zase za rok. 

A rána jsou zde tichá.....  

Mohlo by vás zajímat...

Vrátili jsme se z Modrodomu v Dubí. Z promítání dokumentu o historii sklářství v Krušných horách. (Kdo ho neviděl, jakoby tu nežil.) Dobře zpracované. Lidsky podané. Nechyběly emoce, příběh...

I příběh by tady šel docela lehce načrtnout. Třeba s příchutí chilli, vypěstovaných u mistra Hitchcocka. Jenomže nám, co víme, je z toho místa spíš smutno. Dnes jsem šla kolem a vůbec nic se tady za ta desetiletí nepohnulo směrem k naději.