Znám svoje kytky

06.03.2021

Potřebuju při práci světlo.

Hodně světla. Zkrátka na světle ujíždím.
Tyhle dvě krasavice mi celý rok stály na okně nad pracovním stolem. Rostly, prospívaly až se nějak moc rozkošatěly. Musela jsem imrvere svítit. Za dlouhých večerů i za bílého dne. 

Tak jsem je dnes vykázala na skříň.

Nekompromisně.

A moc dobře jsem slyšela, jak vztekle prskaly.
Jsem zvědavá, kdy začnou ronit krokodýlí slzy, ostentativně hnědnout, klonit se k zemi, pouštět list po listu a uvadat.
To všechno přijde.
Znám svoje kytky.  

Nejnovější články na mém blogu

Těsně před silvestrovskou půlnocí jsme s Méďou napsali na lístečky, co má starý rok odnést pryč. S čím má mazat od našeho prahu, jak nejdál to půjde. Každý lístek jsme obřadně zapálili, aby tu špatnost kouř rozmetal po vrcholcích Krušných hor. Aby každý její náznak rozcupoval o ostré hrany skal. Hořící lístky jsme vhodili vodě, aby je odnesla...

Pro 31

PF 2022

Užijte si poslední den roku. V radosti, štěstí, veselí a ohleduplně. Nejsme na světě sami, že jo...

Už jsem potřebovala vypadnout. Tohle počasí v horách miluju. Baskervilský nebe a mlha před i za blaty. Kdybych s sebou neměla Huga s Medvědem, ještě se tam kochám. Jenomže kňourali. Že prší, mají hlad a ten velkej s sebou neměl cigára...