KOMENTÁŘ: Zvonička     v Přítkově

13.09.2019

▪️ Je škoda, když neumíme dohlédnout až ke kořenům.

▪️ Jsou věci, jejichž hodnota se nedá měřit penězi.

▪️ Jsou cesty, po kterých bychom se měli znovu naučit chodit.

Mám ráda, když vlastním kořenům dokážeme něco vracet. Těší mě, když lidé vnímají, že tu jsou i zásluhou svých předků a je tedy důležité ctít a vážit si jejich odkazu. Takže mě zamrzelo, když Roman Nešetřil (místostarosta Proboštova) zmínil, že už se ho dva lidé zeptali, jaký smysl zvonice vlastně má a jestli to nejsou vyhozené peníze. 

Zvonička a jáhen Jiří Breu, který ji posvětil.
Zvonička a jáhen Jiří Breu, který ji posvětil.

Dá se tohle komentovat? Nevím. Ale budu.

Lidi jsou jenom lidi. Někteří přes skořápku svého já bohužel nevidí souvislosti a podstatné věci, které je míjejí. Kdyby se v Přítkově postavil market, možná by si právě oni bušili do prsou, jak jejich obec povyrostla směrem k rozmáchlým zítřkům. Anebo by právě naopak zvedali zaťaté pěsti a vztekle křičeli, že žádný market v obci nechtějí.

Ať uděláte, co uděláte...

Markety nám tu vyrůstají jako muchomůrky po dešti. Vedle nich haciendy 12 + 3k, multifunkční areály, protože současné děti už se nejspíš neumí vyřádit v obyčejné přírodě. Hádáme se o pomníky postavené kdysi nějakým maršálům, uprostřed měst se objevují monstrózní kopule a kopulující monstra a hypermoderní doba si žádá další a další oběti vkusu, morálky a pokory.

Řezbáři Ondřej Drábek a Marcel Jeřábek (zleva) při odhalování zvoničky.
Řezbáři Ondřej Drábek a Marcel Jeřábek (zleva) při odhalování zvoničky.

Pak se z ničeho nic rozhrnou mraky a někdo přijde s úžasným nápadem postavit zvoničku na místě, kde stávala kaplička. Kaplička, kterou kdysi místní zdobili květinami, měli ji v úctě a která byla symbolem víry. Jedno jaké. Bez víry totiž, ani když jste ateista, se žít nedá. Na místě kapličky, nyní stojí zvonička. Malý přístav s velkým duchovním rozměrem. Místo k usebrání a rozjímání. Hráz proti neustálým přívalům nevkusu a konzumu, které na nás útočí ze všech stran.

Místo zbytečných dotazů na smysl zvoničky tak raději běžte a zastavte se u ní. Rozjímejte a nechejte do sebe vstoupit vůni dřeva a energii, kterou zvonička získala ze země, z níž strom vyrostl, ale také prostřednictvím rukou, které ji vytvořily s láskou a řemeslným fortelem. Dovolte, aby ve vás uvízl pocit, že už je zase všechno, jak má být: Kapličku sice zbourali, ale my se nedali. Na jejím místě jsme vztyčili krásnou, novou zvoničku. Takovou, že ji bude vidět zdaleka. Aby nebylo pochyb, že si u nás odkazu svých předků vážíme.   

Mohlo by vás zajímat...

Prcháte konečně někam na dovolenou? Pak si vytvořte do svého Journalu projekt Dovolená, abyste na nic nezapomněli a aby vás nic nezaskočilo.

Pohled týraného štěněte... Prý, jestli jsem někdy slyšela o počasí, do kterého bys psa nevyhnal?????!!!!! Tak nad ním stojím, statečně moknu, protože obě ruce mívám zaměstnané tím, jak ho chytám, odněkud vynořuju, rvu mu nedefinovatelné předměty z huby a ten deštník už nemám čím držet.

Ne z každého vyroste slavný malíř. Ne všichni, kteří objevili kouzlo tvarů, barev a kompozice budou ve světě výtvarného umění něco znamenat. Přesto, i kdyby nic, malování, kreslení a výtvarná tvorba obecně dopřávají tvůrcům relaxaci, možnost vyprostit se z přetechnizovaného světa a nacházet v sobě netušené ostrovy.

Svět je plný úkladů, ale i báječných překvapení. Takový motýl... Je nepolapitelný, divně křehký a lítá! Tohle chlupatý čtyřnožec neumí, i kdyby se na uši stavěl. Huga ta nová zkušenost trochu rozesmutnila. Ba co víc, vracel se domů s vráskou na čele a dnes asi nebude mít klidný spánek.

Svět už je zase v pořádku.Zvykám si dávat bacha, na co a na koho sedám, všechno, co jde rozkousat, jsem přesunula do výšky minimálně 1 metru, znovu se učím, že hračkou může být klíďopíďo i šanon s dokumenty, zase si připadám jako tyran, když jím a ty obrovský oči pode mnou žadoní bez úspěchu.