KOMENTÁŘ: Zvonička     v Přítkově

13.09.2019

▪️ Je škoda, když neumíme dohlédnout až ke kořenům.

▪️ Jsou věci, jejichž hodnota se nedá měřit penězi.

▪️ Jsou cesty, po kterých bychom se měli znovu naučit chodit.

Mám ráda, když vlastním kořenům dokážeme něco vracet. Těší mě, když lidé vnímají, že tu jsou i zásluhou svých předků a je tedy důležité ctít a vážit si jejich odkazu. Takže mě zamrzelo, když Roman Nešetřil (místostarosta Proboštova) zmínil, že už se ho dva lidé zeptali, jaký smysl zvonice vlastně má a jestli to nejsou vyhozené peníze. 

Zvonička a jáhen Jiří Breu, který ji posvětil.
Zvonička a jáhen Jiří Breu, který ji posvětil.

Dá se tohle komentovat? Nevím. Ale budu.

Lidi jsou jenom lidi. Někteří přes skořápku svého já bohužel nevidí souvislosti a podstatné věci, které je míjejí. Kdyby se v Přítkově postavil market, možná by si právě oni bušili do prsou, jak jejich obec povyrostla směrem k rozmáchlým zítřkům. Anebo by právě naopak zvedali zaťaté pěsti a vztekle křičeli, že žádný market v obci nechtějí.

Ať uděláte, co uděláte...

Markety nám tu vyrůstají jako muchomůrky po dešti. Vedle nich haciendy 12 + 3k, multifunkční areály, protože současné děti už se nejspíš neumí vyřádit v obyčejné přírodě. Hádáme se o pomníky postavené kdysi nějakým maršálům, uprostřed měst se objevují monstrózní kopule a kopulující monstra a hypermoderní doba si žádá další a další oběti vkusu, morálky a pokory.

Řezbáři Ondřej Drábek a Marcel Jeřábek (zleva) při odhalování zvoničky.
Řezbáři Ondřej Drábek a Marcel Jeřábek (zleva) při odhalování zvoničky.

Pak se z ničeho nic rozhrnou mraky a někdo přijde s úžasným nápadem postavit zvoničku na místě, kde stávala kaplička. Kaplička, kterou kdysi místní zdobili květinami, měli ji v úctě a která byla symbolem víry. Jedno jaké. Bez víry totiž, ani když jste ateista, se žít nedá. Na místě kapličky, nyní stojí zvonička. Malý přístav s velkým duchovním rozměrem. Místo k usebrání a rozjímání. Hráz proti neustálým přívalům nevkusu a konzumu, které na nás útočí ze všech stran.

Místo zbytečných dotazů na smysl zvoničky tak raději běžte a zastavte se u ní. Rozjímejte a nechejte do sebe vstoupit vůni dřeva a energii, kterou zvonička získala ze země, z níž strom vyrostl, ale také prostřednictvím rukou, které ji vytvořily s láskou a řemeslným fortelem. Dovolte, aby ve vás uvízl pocit, že už je zase všechno, jak má být: Kapličku sice zbourali, ale my se nedali. Na jejím místě jsme vztyčili krásnou, novou zvoničku. Takovou, že ji bude vidět zdaleka. Aby nebylo pochyb, že si u nás odkazu svých předků vážíme.   

Mohlo by vás zajímat...

Vejšlap po vrcholcích Krušných hor. Sice jsme nedošli do plánovaného cíle, kterým byl původně nejvyšší vrchol Krušných hor, Pramenáč, protože ta nána v navigačním centru si dělala z lidí prdel a navedla nás opačným směrem, i tak to ale stálo za všechny puchejře.

Nikdy jsem úsměvy neplýtvala. Kdybych byla mužskej, říkali by: Hele, támhle jde ten bručoun, jako kdysi o mém tátovi. A jako ženská? Raději to nechci vědět.

Zář 18

No 2

Bílému někdy trvá věky,

Včera jsem musela šmírovat online zastupko, tak byla k večeři rychlovka. Chleba a to, co najdeš v lednici. Namazaný krajíc s paštikou jsem dozdobila plátkem sýra a rajčátky. Chleba jsem přeložila, aby se paštika neválela halabala na povrchu, neb by při psaní hrozil její přenos do ofiny, na triko nebo na klávesnici. Znám se.
Už dlouho jsem přeložený...

Vyběhla jsem do noci. Za štěkotem psa. Nikde nikdo. Jen modrá okna hlídačů televizí.